Jedy, za které platíme penězi i zdravím.

Ačkoliv se snažím myslet a žít pozitivně, i to negativní k životu patří. Proto se ozývám, když mě něco štve. Nebuďte ani vy stále sluníčkoví, pozitivně naladění, ono je dobré jednou za čas podívat se realitě do očí a říct: Fuj tajbl, to je děs! 

foto zdroj

Dnešní článek je o mých postřezích, úvahách a negativních zkušenostech, protože už delší dobu mám potřebu se o tomto tématu na blogu rozepsat. Bude dlouhý, ale věřím tomu, že i zajímavý.

O čem je řeč? Jak jinak, než o kosmetice. O tom, jak to doopravdy je, jak se dopátrat pravdy, jak moc nás výrobci, dovozci či prodejci oblbují, zda je opravdu bezpečnější používat "hand made" produkty než produkty obsahující parabeny, jestli jsme všichni obětí doby. 

Začnu jedním slovem: PRAVDA. Stejně složité slovo, pokud se nad ním hluboce zamyslíte, jako KRÁSA. I pravda je pojem relativní, protože moudří vědí, že i když dva lidi budou říkat něco jiného, pravdu mohou mít oba. 

Takže jedna pravda neexistuje? Pokud je více pravdivých tvrzení ohledně jedné situace, pak vlastně není pravdivá žádná. Tím se nejspíš řídí i celý dnešní svět, zejména pak obchodníci. Jen já mám pravdu (já jsem jediný bezpečný, kvalitní, nejlepší). A zákazník se v tom možná ztrácí, možná ho podvědomě ovlivňují reklamy, třeba jen hledá "skupinu", ke které se svými názory přidá a její pravdu bude hlásat a do krve se za ní bít. 

Občas ale (aspoň u některých) zaklepe na šedou kůru mozkovou racionalita, žádá si podložená fakta, ověřené zdroje informací. K této skupině blbců inteligentů nevěřících tomášů patřím nejspíš i já. Proč? Protože jsem se v životě už nejednou napálila. A jak známo, chybami se člověk učí. Proto nevěřím všemu, co kdo řekne, co se kde píše na stránkách e-shopů, proto klidně ztrácím hodiny času hledáním důvěryhodnějších zdrojů informací. 

Vím, že dnešní článek nebude pro každého. Nebude pro ty z vás, co chtějí slyšet jinou pravdu, než je ta jejich (protože jedna paní povídala), nebude ani pro ty, co neradi o věcech přemýšlí či filozofují. Přesto věřím, že se najde někdo, kdo si tento článek přečte a budu ráda za diskuzi k tomuto tématu. 

Začnu tím, co bylo poslední kapkou do plnící se číše mého vzteku nad tím, jak jsou zákazníci a spotřebitelé obelháváni. Přišla mi nabídka na spolupráci. Mé podezřelé oko zbystřilo. Když mně (malému blogu) někdo pošle nabídku ke spolupráci, musím být obezřetná (a stejně tak vy, co máte blogy ještě menší a chodí vám nabídky). Protože to může znamenat: 1) oslovily stovky blogů a když přijmu, dalších 14 dní budou na všech články o stejné (leckdy do té chvíle neznámé) značce A/NEBO 2) něco jiného nekalého. Jak jsem hned další týden zjistila, moje intuice nebyla špatná. Recenze se najednou začaly vynořovat i z blogů o 30 čtenářích, ale to by bylo to nejmenší zlo. 

Prohlédla jsem si nabídku e-shopu a při čtení detailů jsem u několika produktů uviděla obsah látek, které jsou v EU zakázány!!! Narovinu přiznávám, že sama většinou nerozumím složení produktů, neznám všechny ty sloučeniny a látky, co v popiscích jsou, je jen málo těch, u kterých vím, co znamenají. Ale nějakou náhodou mi pár těch zakázaných v mysli zůstalo a já je tu uviděla. Hned jsem vlítla na google, abych si svoji domněnku utvrdila. Ha! Nemýlila jsem se. Tak jak to vlastně je? Napadlo mě: Kdo vůbec kontroluje různé prodejce (e-shopy), co prodávají? 

Osobně jsem doteď žila s pocitem, že MUSÍ být něco, co nejen přikazuje, co se prodávat v ČR smí, ale že je i něco, co tohle kontroluje. Ovšem ano, přiznejme si, že kosmetických značek je na trhu tolik, každý měsíc tolik novinek, že pokud nějaký takový kontrolní institut existuje, nemohl by to ani stíhat vše kontrolovat. Přesto doufám, že alespoň to, co se prodává v řetězcích jako DM drogerie, Rossmann, Kaufland, Lidl apod. prověřováno je. Zda-li tomu tak je, nevím (a klidně mi to můžete do komentáře sdělit). 

Ale co nějaké malé e-shopy, které prodávají "to nejlepší" z Itálie, Maroka, Egypta, Brazílie atd.? 

Co jsem tedy udělala? Poslala dotaz e-shopu, jakto že prodávají produkty, které mají ve složení látku zakázanou v EU. Víte, co následovalo? Druhý den e-shop přepsal údaje o složení a zmíněná látka najednou ve složení nebyla! Jak snadné udělat z pochybného produktu produkt bezpečný. :( A když jsem otevřela recenzi jedné z blogerek, která spolupráci přijala a recenzi zrovna ten den publikovala, přišlo další překvapení. Krémy, které jsou v originále v 50ml balení dostala v obyčejných plastových kelímkách, co do nich v lékárně míchají masti, popsané nalepeným označením, jaký krém ve kterém je. Tudíž neměla k dispozici složení (expiraci atd.). Přitom šlo o kelímky 50ml. Tak mi řekněte, věděl tedy prodejce, že prodává něco nepovoleného (nebezpečného) už dávno před tím, než jsem je na to upozornila? A nedopatřením u pár produktů opsali skutečné složení, zatímco u většiny dalších dle jejich popisu je složení OK (a teď už i u těch, kde jsem to našla)? Spoléhají tolik na to, že většina zákazníků složení nečte nebo mu stejně nerozumí? Ruku na srdce, kolik lidí si před zakoupením (nebo po) vyhledává každou položku, co přesně znamená. Jde hlavně o zisky, prodat a vydělat, když se kupující najdou, proč nevydělávat. 

A nejde tady o jeden konkrétní e-shop, mně jde o pravdu v globálu. Jak se může bránit obyčejný spotřebitel. Vidí třeba někde recenzi na krém, který třeba opravdu dělá zázraky (třeba díky látkám, které napáchají ve finále víc škody než užitku), tak si krém koupí. Obzvlášť pravděpodobnost stoupá, když takových recenzí uvidí víc a člověku se neznámá značka dostane do vědomí a nebude přeci předpokládat, že by byla špatná, když o ní četl několik dobrých článků. Může se to týkat jak kosmetiky dovezené odkudkoliv, tak kosmetiky "domácí", od "drobných českých výrobců", o některých případech se už i psalo, že vyrábí za hrozných hygienických podmínek někde v garáži, do popisků na net si přeci můžou napsat cokoliv, že je to čistě přírodní, že je to certifikované, že je to bez parabenů a barviv.... Rozumíte, co tím chci říct. (Žasla jsem, kolik "certifikátů" si lze koupit na asijských e-shopech).

Vidím, že článek bude dlouhý, budu pokračovat. Já jsem poslala dotaz, jak je to s prodejem kosmetiky, na ČOI (Česká obchodní inspekce). Připadala jsem si poprvé v životě jak práskač, ale neuvedla jsem konkrétní firmu, jen všeobecný dotaz. Přesto se mi dostalo odpovědi:

Takže jsem opět o něco moudřejší, možná i vy, které jste třeba toto také nevěděly. Ale jak tohle provést v praxi, mi stále nedochází. Přeci nemůžu u každého kosmetického produktu od mýdla, přes sprcháče, šampony až po dekorativní kosmetiku psát na Krajskou hygienickou stanici, aby mi daný produkt prověřili. A ani nemám čas být práskačem, který tam bude pochybné firmy hlásit a kontroly k nim posílat. Tudy cesta nevede. Nejsem už mladá, ani blbá, vím, že se stejně dá ledacos obejít*. Kde je tedy řešení? Nekupovat nic pochybného? Ale co je pochybné? Vše, co se neprodává ve velkých známých obchodech? Tím pádem by zas neměly nové, poctivé a kvalitní značky skoro žádnou šanci se dostat na trh. Jak poznat poctivé od nepoctivých? 

*Kdysi jsem pracovala v jednom velkoobchodě, který dovážel hračky z celého světa. Já byla mladá, nezkušená a získávala první zkušenosti, jak to v našem kapitalismu chodí. Na některé hračky musely být atesty. Šéf, Američan, oblékl luxusní oblek, koupil drahou bombonieru, nechal mě dojet do banky pro slušný balík peněz a vyrazil pro atesty. Věděl, kam má jezdit, kde mu je udělají. A skutečně je získal. Přitom ty hračky ani nevezl s sebou. Proto jsem skeptická i v případech, kdy výrobky mají certifikáty, atesty o nezávadnosti a podobné "papíry". 

Proto jsem tak postižená tím, že nevěřím všemu, co se kde píše. Ale něco si přeci kupovat musím. Určitě je mnohem složitější "koupit si atesty" než napsat cokoliv o výrobku na web či na etiketu v češtině nalepenou na produkt. Prostě a jednoduše, když si koupím třeba olej, na kterém je napsáno, že je to 100% čistý za studena lisovaný arganový olej, neznamená to, že to tak je. Už byly zaznamenány případy, kdy se takto prodával drahý olej a při kontrole se zjistilo, že obsahem je jen obyčejný slunečnicový z pokrutin. 

Proto se snažím dávat přednost kosmetice z drogerií a parfumerií, která je od velkých výrobců, kteří mají laboratoře, kam jim často chodí kontroly, které vydělávají tolik, že nebudou riskovat pošpinění své značky tím, že by něco šidily a uváděly klamné informace. A vůbec mě netrápí případný obsah parabenů, jejichž škodlivost NIKDY prokázaná nebyla, které jsou v produktech v nepatrném množství a zaručují mi, že v krému nebudu mít nebezpečné bakterie, ani když do něj každý den sáhnu prstem. 

Další věcí, která mě tak trochu vytáčí, jsou nápisy: Naše kosmetika není testována na zvířatech. Jak by mohla být? Nemůže! Nemáte tam něco lepšího, na základě čeho byste ji dokázali prodat? :( Od roku 2004 se v EU nesmí kosmetika testovat na zvířatech, takže proč si na tomto některé firmy dodnes staví to své "my jsme lepší než některé jiné značky", když ani ty, co to tam neuvádí, to na zvířatech netestují. Ano, prvních pár let se toto obcházelo tím, že si firmy nechávaly testy na zvířatech provádět mimo EU, dnes už ani toto není dovoleno. 

Jenže, když si koupíte na nějakém e-shopu krém třeba z Tanzánie, samozřejmě víte prd, jestli ho vůbec testovali, jestli ho netestovali na lidech, zvířatech, přestože by tam nápis: Není testováno na zvířatech uváděli. Nevíte dokonce ani to, jestli je ten krém opravdu z Tanzanie nebo si jen někdo nechal někde vyrobit obaly a do nich tu namačkal měsíčkovou indulonu. Hledáte jen takto označenou kosmetiku, protože jste milovníci zvířat, možná i vegetariáni? Přitom čisticí prostředky, u kterých i my hned cítíme, že naší kůži škodí více než kosmetické, ty na zvířatech testovány jsou. Což mi připadá dost paradoxní. 

Podle mých pátrání hygienici prověří ročně 1000-1500 produktů, proto se občas objevují články, jak se našlo nebezpečné množství olova ve rtěnce či stínech, jak krém vůbec neobsahoval výtažek z kopřivy, který uváděl ve složení atd. Tak se občas něco stáhne z prodeje, firma dostane pokutu a vesele si prodává dál. 

Kdo sleduje moje videa, ukazovala jsem vám jednou, jak rtěnka stejného čísla zakoupená znovu po určité době, měla najednou jiný odstín. To logicky znamená, že i když nějaký výrobek kontrolou prošel, nemusí už být v pořádku příští šarže (tedy to, co se vyrábí v jiné várce, v jiném kotli, kam se opět sypou jednotlivé přísady). Může být poctivý výrobce kosmetiky, ale i ten odněkud získává suroviny. Stačí, aby jeden dodavatel suroviny někde udělal chybu a je to. Stačí, aby se jednalo o malou soukromou firmu, kam Franta omylem nasype něčeho víc, ale přeci celý kotel nevyhodí a firma nezkrachuje, radši budeme spoléhat na to, že se na to nepřijde. Stačí aby přišla ekonomická krize, kdy lidé neutrácí tolik, jako v dobách ekonomických recesí, stačí, aby rostla a přibývala konkurence, už se hledá řešení, jak firmu udržet, co by se kde dalo ubrat, aby náklady byly co nejnižší a prodávalo se dál. 

Od roku 2013 musí každý produkt, který přijde do styku s kůží, vlasy, nehty nebo zuby, obsahovat informaci o složení produktu. Pokud toto uvedené není, může prodejce dostat pokutu až 2mil. Kč. Jak je tedy vůbec možné, že někdo zašle k recenzi blogerce produkt v plastovém kelímku či odlitý vzorek oleje apod.? Pokud se vám takový produkt dostane do ruky, bylo by nejlepší obrátit se na Krajskou hygienickou stanici. Jenže, kdo chce být za práskače. Já ne. Já si prostě takový výrobek nekoupím a je to. Jen mě štve, že ne každý nad tím takhle přemýšlí, že tím může uškodit sobě, ale třeba i dalším, kterým takový produkt dále doporučí. On ale nelže, on výrobek opravdu testoval a udělal na něj dobrý dojem. Netestuje se na zvířatech, tak se testuje na lidech.  

• Takže jedna věc je, zda je složení na výrobku uvedené.
• Druhá věc je, zda uvedené údaje jsou pravdivé.

A teď babo raď.

Ještě bych mohla zabřednout do tématu jakým jsou fake produkty. A že takové se u nás prodávají i na slavných velkých e-shopech (což není moje zkušenost, já tam nenakupuji, jen jsem to nejednou četla v různých diskuzích, takže tuto informaci berte jak chcete). Že se prodávají na asijských e-shopech typu ebay či aliexpress, to je většině z nás známo, ale že je tam nakupují české e-shopy, které je tu pak prodávají o 100,- Kč levněji než je cena originálu na jiném e-shopu a vydávají ho přitom za originál, to mě už štve hodně, že se takové fake prodávají na vinted.cz apod, to už raději nebudu komentovat vůbec. Proto si parfém kupuji VŽDY v Sephoře nebo Douglasu, i když bych ho někde našla o 400,- levněji.

Takže otázka kvality a pravdivosti popisu i složení kosmetiky mě docela trápí. Prostě jsem tohle ze sebe musela dostat ven. Štve mě, jak se k nám v 21. století firmy chovají, kdo má oči otevřené, vidí tohle všude, v potravinářském průmyslu, v kosmetickém, dokonce i farmaceutickém. Výrobci přírodní BIO kosmetiky pomlouvají ty léta zaběhlé výrobce mnoha technologiemi prozkoumané nepřírodní kosmetiky, ty zase válcují spotřebitele vymakanými reklamami v TV, časopisech apod., ale všem jde jen o jedno, prodat, prodat, vydělat. O jednotlivce, o Tebe, nejde nikomu z nich. (Já to taky píšu ze zištně sobeckých důvodů, abyste mi dali rady, jak na to). 

Jestli jste dočetli až do konce, dejte mi schválně vědět. Ať vím, jestli by vás tyto typy článků bavily.

Jak se orientujete vy? Podle čeho se rozhodujete, jaký výrobek si koupíte? Zda je e-shop pro vás důvěryhodný? Jak vybíráte prodejce, značku? Ovlivněni reklamou, tím co je in, doporučením? Fakt mě zajímá, jak to máte vy ostatní. 

Já jsem dnes cítila potřebu si tu vylít srdce. Dnes jsem se dozvěděla o sebevraždě mojí kamarádky, dost mě to vzalo. Jenže je prostě takováto doba, kdy všichni ze všech dělají pitomce. A ti, co o tom více přemýšlí, mají pak deprese, které si pak v konečném důsledku vyžádají ročně více lidských životů, než kolik lidí zahyne při dopravních nehodách. Ale ani o tom se moc nemluví. 

Věnuji ti milá Evo tento článek, mrzí mě, že už si ho nemůžeš přečíst, kéž tvoje duše najde vytoužený klid a mír, nikdy na tebe nezapomenu.