Mé putování Marokem - arganový olej

Nádherné Aid Benhaddou -  toto místo by neměl žádný turista vynechat! 

Už je to víc jak rok, kdy jsem se nechala ukecat na jednu dobrodružnou cestu do Maroka. Byl to výlet na 3 týdny, cesta tam i zpět vyšla kolem 4000,- Kč, takže se nedalo odolat. A jelo se, bez zajištěného ubytování a stravy. Ale známý, co mě vytáhl, tam jel už po osmé. Od první cesty si tuto zemi zamiloval. A ani se mu nedivím. Byla to vlastně moje první (a už ne jediná) muslimská země, kterou jsem navštívila. A musím říct, byla jsem okouzlena. Život muslimů není až tak hrozný, jak se u nás často ukazuje. Jsou to lidé skromní a nadmíru pohostinní, navštívili jsme několik místních rodin, penzionů a hotelů a 3 týdny utekly jako nic.



Převážnou část pobytu jsme byli v nádherné Marrakéši. Město plné krámků, stánků, ale i věcí prodávaných přímo na zemi na dece. Všechno mi tam připadalo tak levné a nekomerční. Jakobych se vrátila o desítky let zpět. Pravda, pokud by někdo chtěl studovat prodejní techniky, do Maroka by se mohl jet učit. Někteří prodejci byli opravdu neodbytní a o ceně tak dlouho smlouvali (směrem dolů), dokud jste nekoupili.

Krámek s kořením a kosmetickými výrobky 

Krámků tam byly snad stovky a mě hrozně bavilo je obcházet, protože je tam běžné, že vás posadí, uvaří čaj a dávají vám zboží "ochutnat". I přes jazykovou bariéru (mluvila jsem strohými větami anglicko-francouzsky) jsme se vždycky domluvili a pochopili. Dozvěděla jsem se tam o jejich arganovém oleji, o kterém jsme v té době (listopad 2012) neměla ještě ani ponětí. A v krámku jsem si vyzkoušela různé peelingy, krémy tělové, pleťové i na ruce, a tak jsem se nakonec rozhodla po první pozitivní zkušenosti řadu kosmetiky s arganovým olejem koupit, abych si domů odvezla něco typického marockého. Jelikož jsem měla jen batoh, který se vezl jako příruční zavazadlo v letadle, prodejci mi velice ochotně rozlili šampon s arganovým olejem do menších lahviček, abych ho nemusela na letišti vyhodit.


Navštívili jsme za ty 3 týdny spoustu krásných míst, přemísťovali jsme se stopem, taxíkem i busy. Poznala jsem život obyčejných (chudých) rodin, u jedné jsem dokonce oslavila své narozeniny, což jsem vůbec nečekala. Ale jak už jsem řekla, jsou to lidé pohostinní, přestože žijí skromně a někdy mi připadalo, že žijí jen z cukru, protože jejich tradiční mátový čaj opravdu hodně sladí a vypijí desítky skleniček denně. Takže když se dozvěděli, že mám narozeniny, připravili pohoštění a výzdobu a mohlo se slavit.

Oslava narozenin v marocké rodině

Ještě napíši něco málo o jejich stylu života mým pohledem, protože jsem sama nevěděla, jak se tam vlastně žije. Řekla bych to asi takto: Je tam vysoká negramotnost, nemají povinnou školní docházku. Ženy tam převážně nepracují, zajistit finance na živobytí je doménou mužů. Ti zas často musí pracovat už od útlého dětského věku, není výjimkou vidět prodávat 12 leté chlapce. Rodiny žijí pospolu v několika generacích. Muži vydělávají, ženy se starají o domácnost a děti. Ale všichni jsou tam takoví klidní, spokojení, nevidíte u nich žádné deprese a stres, nevypadá to, že by jim cokoliv chybělo.

Obydlí jsou proti našim skromná, kuchyňka s nějakým plynovým vařičem, hliněný hrnec "tajine", do kterého se dá snad cokoliv, co je po ruce, a uvaří. Uprostřed místnosti stolek, kolem místnosti matrace, které ve dne slouží na sezení a v noci na spaní. I když oni většinou seděli na zemi na koberci. Je tam teplo, takže žádné topení, spíše jen malá okna, aby se do bytu nedostalo sluníčko a nebylo jim vedro. Samozřejmě nejsou až tak zaostalí, takže mají i rychlovarnou konvici a televizi, dokonce ve většině rodin už i klasický evropský spachovací záchod. Koupelnu ale nemají, mýt se chodí do Hammanu, kam však turisty a cizince nepustí.

Hamman je ve městě a je to místo, kam se chodí vykoupat. Je jich tam spousta, stejně jako kadeřnictví. Oni o sebe dost dbají, jsou stále čistí, voňaví a upravení. Samozřejmě najdete i Hamman pro turisty, kde vám nabízí saunování, peeling těla, koupel a olejovou masáž, ale nevyzkoušela jsem. My jsme většinou byli ubytovaní v penzionech, kde sprcha byla, v jednom dokonce i vana. Cena za noc vycházela od 120 Kč. Byly to sice malé pokoje s postelí, stolkem a židlí, ale nám šlo samozřejmě o cenu.

Tento článek píši proto, že od té doby, co jsem tam byla, jsem si oblíbila arganový olej. Jelikož mi postupně výrobky dovezené přímo z Maroka došly, začala jsem porovnávat výrobky prodávané u nás. Chci vám o nich začít psát, jak jsem s kterým byla spokojená, coby spotřebitel, který okusil i ty marocké. 

Závěrem vám sem dám několik fotek z naší cesty, nafotili jsme jich samozřejmě stovky (víc než 1000).

Fotografie

1. část - ubytování


Většina domů i penzionů má okna dovnitř, aby do domů šlo co nejméně tepla.

Marrakeš, Hotel Essaouira

Na střechách mají většinou terasy, na kterých si můžete dát kafe, ale kde leckdy i turisté zdarma nebo velmi levně přespávají ve spacáku či pod dekou. 

Na střešní terase penzionu

Hotel Zitoun - chodba, kde byla koupelna a wc

Město Essaouira - ložnice v apartmánu

Poprvé vařím tajine - krůtí se zeleninou. Apartmán v Essaouiře. 

2. část - další fotky z Maroka

Vodopády Cascades d´Ouzoud 

Marrakéš, Muzeum YSL, který je zde pohřben

Marocká modř

Krámek s bižuterií, tam jsem vydržela asi 2 hodiny

Prodejna s kořením

Vynikající kafe s mlékem za 10 Kč 

Další z krámků

Stánky s olivami

V jednom z krámků

Krém s arganovým olejem, můj první úlovek

Noční Marrakéš

Další díl o mých nákupech najdete ZDE

Byli jste v nějaké muslimské zemi a jak na vás zapůsobila?